Otevřený přístup (Open Access) v Akademii věd ČR
Otevřený přístup je podle Budapešťské iniciativy definován jako přístup k odborným publikacím volně na internetu dovolující uživatelům texty stahovat, tisknout a dále používat s tím, že uvedou informace o původu článku a autorských právech. Cílem otevřeného přístupu je nabídnout alternativní přístup a využít plnou výhodu technického pokroku. Počátky publikování článků ve vědeckých časopisech se datují k roku 1665, kdy byla v Paříži a Londýně publikována první čísla těchto periodik - Journal de Sçavants a Philosophical Transactions of the Royal Society. Dějiny otevřeného přístupu se potom podle Petera Subera začaly psát v roce 1969 (přesně 7. dubna), kdy Steve Cocker publikováním první Žádosti o komentáře (First Request for Comments (RFC) spustil publikování série volných online dokumentů o vývoji internetu. V osmdesátých letech jsou potom pro otevřený přístup důležité dva milníky – 21. září 1985, kdy Bílý dům pod vedením Ronalda Reagana vydal Nařízení o národní bezpečnosti 189 : Národní politika přenosu vědeckých, technických a inženýrských informací (National Security Decision Directive 189 : National Policy On The Transfer Of Scientific, Technical And Engineering Information) nesoucí poselství, že „maximální možná míra výsledků základního výzkumu zůstává neomezená“, a rok 1989, který se nese ve znamení založení časopisu Psycoloquy (http://psycprints.ecs.soton.ac.uk). Časopis byl založen Stevanem Harnadem a je to jeden z prvních časopisů s otevřeným přístupem, který se stal zároveň recenzovaným. Od devadesátých let online časopisů s otevřeným přístupem přibývalo. V říjnu 1990 potom Tim Berners-Lee vytvořil prvního webového klienta a webový server, kteří prakticky začali fungovat během března roku 1991. 26. dubna 1999 vydavatelství BioMed Central (dnes jedno z největších vydavatelství s otevřeným přístupem) ohlásilo plán nabídnout volný online přístup ke svým časopisům a 19. července 2000 potom vydavatelství BioMed Central publikovalo svůj první volně dostupný online článek. Mezi první a nejvýznamnější archivy s otevřeným přístupem patří arXiv.org (http://arxiv.org), archiv pro elektronické preprinty a vědecké materiály z oblasti fyziky, matematiky, počítačové vědy a kvantitativní biologie a nelineárních věd. Ke konci devadesátých let začaly podle modelu archivu arXiv.org vznikat mnohé repozitáře a archivy s otevřeným přístupem, do nichž měli autoři možnost ukládat své práce. Berlínská deklarace o otevřeném přístupu k vědění ve vědě z roku 2003 opakuje principy z Budapešti (a Bethesdy) a přidává nutnost formulování a především dodržování standardů kvality časopisecké produkce. Toto by měla zajistit i jednotná infrastruktura pro snadné publikování jednotlivých článků včetně nástrojů softwarových, metadatových apod. Zdroje a cesty OA Různé digitální knihovny a různí vydavatelé umožňují přístup k odlišným typům dokumentů (preprinty, post-printy, výzkumné články, zprávy z konferencí apod.). Zdroje s otevřeným přístupem se dají rozdělit do tří skupin:
Kromě výše uvedeného dělení existují dvě hlavní cesty, kterými lze dojít k otevřenému přístupu pojmenované již Budapešťskou iniciativou:
Otevřený přístup a knihovny – co jim přinese? S nástupem otevřených archivů, časopisů a digitálních knihoven přestal být dokument vázán na konkrétní vydání daného periodika. Uživatele je proto potřeba poučit o jiných jednoznačných identifikátorech, než je ročník, číslo a strana. Někdy se může i téměř (nebo úplně) totožný text objevit ve více zdrojích. To může být pro uživatele velice matoucí. Existence více verzí jednoho článku ztěžuje práci i informačním pracovníkům, kteří se zabývají citační analýzou. Otázka hodnocení na základě citací v otevřených archivech je vůbec problematická, protože dosud jsou autoři do jisté míry hodnoceni podle kvality časopisů, ve kterých publikují (tzv. impakt faktor). Další úlohou pro informační pracovníky je podpora svých uživatelů v roli autorů, ochota pomoci jim s výběrem vhodného časopisu či archivu pro zveřejnění článku, pomoc s tvorbou metadat a úhrada případného poplatku. Kromě toho se mohou přímo podílet na budování, organizaci a provozu otevřeného archivu své instituce. V souvislosti s otevřeným přístupem se objevují i spekulace o jejich odborné úrovni. O co je pro autory snazší publikovat, o to je těžší posoudit kvalitu článků. Placené zdroje dávají jistou záruku správnosti, aktuálnosti i původnosti. Než se takový zdroj dostane k uživateli, projde dvojím výběrem – nejprve na straně vydavatele (recenzní řízení) a potom na straně knihovny, která do svého fondu pečlivě vybírá jednotlivé tituly. Trvalá ochrana tištěných zdrojů je doménou depozitních knihoven (v ČR je to Národní knihovna České republiky). Hlavní myšlenkou otevřených archivů je nabídnout autorům prostor pro publikování příspěvků, otázka trvalé ochrany a zpřístupňování je odsunuta do pozadí, především kvůli finančnímu zázemí, které není dlouhodobě jisté. Otevřený přístup v AV ČR Stále více vědeckých institucí se snaží poskytovat své výstupy ostatním formou otevřeného přístupu. To je mimo jiné vede k formulaci vlastních politik otevřeného přístupu, které popisují způsob, jakým mají vědečtí pracovníci dané instituce archivovat a poskytovat své publikační výstupy. Seznam těchto politik je evidovaný v ROARMAP – Registry of Open Access Repository Material Archiving Policies (viz http://www.eprints.org/openaccess/policysignup/). V současné době požaduje povinný vklad do institucionálního repozitáře již více než 250 výzkumných institucí (např. Massachussetts Institute of Technology či University College London, ETH Zürich). Akademie věd ČR se 6. května dopisem svého tehdejšího předsedy prof. Václava Pačesa přihlásila k zásadám Berlínské deklarace. Návrh přednesl na 44. zasedání Akademické rady AV ČR (25. března 2008) J. Hrušák. Poté, co jako první český signatář podepsala Akademie věd ČR Berlínskou deklaraci, jejíž signatáři se hlásí k podpoře otevřeného přístupu, doporučila Vědecká rada AV ČR ve svém dopise Akademické radě, aby uskutečnila několik kroků, mj. formulovala politiku otevřeného přístupu, stanovila pravidla pro vytvoření institucionálního repozitáře AV ČR a použila ho pro otevřený přístup. Komise pro vědecké informace AV ČR připravila návrh Politiky otevřeného přístupu AV ČR, který byl 14. října 2010 schválen Akademickou radou AV ČR na jejím 21. zasedání. Podstatou Politiky je, že „pracoviště AV ČR jsou povinna vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby mohla AV ČR a Knihovně AV ČR, v. v. i., poskytnout publikační výstupy – zaměstnanecká díla – vytvořená jejich zaměstnanci a nevýhradní licence k jejich užití, zejména právo na rozmnožování jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě a právo na sdělování díla veřejnosti v rámci právního řádu České republiky a s ohledem na případná licenční ujednání s vydavateli“ a „publikační výstupy budou poskytovány v elektronické formě. Knihovna AV ČR zajistí jejich uložení v repozitáři AV ČR a zpřístupnění veřejnosti, jakmile to bude možné, s ohledem na skutečnost, že někteří vydavatelé mohou na tato díla uvalit publikační embargo (tj. doba, po kterou článek nemůže být zpřístupněn veřejnosti).“ Cílem Politiky je vytvořit institucionální repozitář AV ČR, jehož funkcí je kromě zpřístupnění (s ohledem na případná licenční ujednání s vydavateli) také dlouhodobá archivace výstupů vědecké práce. K tomuto účelu dává souhlas naprostá většina komerčních vydavatelů. Vytvoření vlastního repozitáře poskytuje poměrně dobrou jistotu, že publikační výstupy budou stále k dispozici, a výrazně také zvyšuje viditelnost prací. Pozitivním efektem může být podle dosavadních zkušeností také nárůst jejich citovanosti. Současně bylo Akademickou radou schváleno vytvoření fondu pro podporu publikování v komerčních OA časopisech („gold“ open access). Dotace je přidělována pouze autorům, kteří jsou zaměstnanci AV ČR a publikují v rámci svého pracovního poměru, dotaci lze poskytnout pouze v případě přijetí článku do některého z OA časopisů uvedeného alespoň v jedné z databází Web of Science, SCOPUS nebo ERIH (více informací na http://www.lib.cas.cz/openaccess/). Jeho správou byla pověřena Ediční rada AV ČR, pro rok 2011 byla vyčleněna částka jeden milion korun. Po měsíci provozu už je vyčerpáno více než 200 000 Kč. Zatím není jasné, zda volný (otevřený) i placený přístup k informacím vedle sebe mohou dlouhodobě existovat, jak je tomu dnes v mnoha vědních oblastech, nebo zda některá z těchto forem převládne a druhá potom zanikne úplně, či se stane pouze okrajovou záležitostí…
Použité zdroje:
In ITlib. Informačné technológie
a knižnice [online], 2011, č. 02 [cit. 2011-09-21]. |