Tajemství úspěchu při transferu technologií
Základem úspěšného transferu technologií je buď vyhledání vhodné technologie ze zahraničí nebo naopak nabídka technologie českého původu jiným, jak domácím, tak i zahraničním partnerům. Zde je nutné zdůraznit, že tyto technologie jsou mnohdy v různých fázích vývoje, kdy mohou, ale nemusejí být chráněny některými instrumenty ochrany duševního vlastnictví. Menší a středně velké firmy obvykle nemají specialisty, kteří by proces „výzkumná laboratoř – technologie – trh“ rutinně zvládali, takže je čeká řada nástrah a slepých uliček před dosažením svého cíle. A právě proto je důležité mít v této činnosti dobrého průvodce se zkušenostmi, jakým je například Technologické centrum Akademie věd ČR. Jeho specialisté dokážou pomoci i v takových případech, kdy jsou potřeba různé právní služby, jako je příprava smluv včetně licenčních. Jejich aktivní role přichází i tehdy, kdy je nutná asistence při jednáních, zajištění překladatelských služeb a jiné náležitosti. Často se zde zapomíná na marketing „know-how“, který se přitom nijak zvlášť neliší od marketingu běžných výrobků. Používá stejné kanály a funguje na tomtéž principu. Malé a střední podniky jsou dnes zavaleny „obchodními případy“ a stále náročnější administrativou. Na marketing tohoto typu jim často už nezbývá čas. A přitom je to škoda. Až 42 % prodejů licencí v USA od roku 2000 bylo spojeno s marketingovou kampaní a tento podíl stále stoupá. Jak ale dělat marketing znalostí v evropských podmínkách? Technologické centrum se v tomto může opřít o zázemí evropské sítě Enterprise Europe Network (EEN), jejíž českou část koordinuje. Jeden z tématických modulů této sítě se přímo transferem technologií zabývá. Díky němu mají odborníci TC AV přístup k mezinárodním databázím nových technologií nabízených ke komerčnímu využití. Mohou také pro své klienty vyhledávat licenční a strategické partnery. Zápisem do databází sítě EEN je příležitost pro mezinárodní obchodní zviditelnění výsledků výzkumu nebo šance najít partnery pro společný výzkum a vývoj. Rozsah je obrovský – síť má dnes 11 partnerů v České republice a 85 konsorcií s 550 hostitelskými organizacemi ve více než 44 zemích nejen Evropské unie, ale i ostatních zemí světa. A jak vypadá konkrétní pracovní režim při transferu
technologií v režii Technologického centra AV? Při odezvě na zveřejněný požadavek kontaktuje příslušný sektorový pracovník svého klienta a dohodne se na dalším postupu. Většinou úvodní komunikaci s protistranou začíná pracovník Technologického centra AV. V této fázi obvykle dochází k vyjasňování nabídky nebo poptávky. Jakmile úvodní komunikace dojde do fáze jasně formulovaného zájmu o technologii nebo partnerství, pracovníci sítě zajistí úvodní setkání s předmětnou firmou, popřípadě výzkumnou institucí. Když obě strany podepíšou Dohodu o technologickém transferu, pak pro pracovníky Transferu technologií spolupráce formálně končí. Klient může dále využít další nabídky podpory obchodní nebo technologicky-orientované spolupráce, kterou realizují ostatní moduly sítě EEN, popřípadě medializace úspěšného transferu v rámci Evropy. Nyní se můžeme podívat na několik příběhů úspěšných transferů technologií klientů Technologického centra AV ČR. První je výsledkem maximálního využití potencionálu databáze technologií BBS (Bulletin Board System), bývalé evropské sítě IRC (Innovation Relay Centre), kterou převzala a úspěšně následně využívá síť EEN. Druhý případ je výsledek rozhovorů firem v rámci jedné z technologických burz pořádaný sítí EEN v rámci spolupráce Česko-polsko-německého clusteru Neisse, kterého je skupina Transferu technologií Technologického centra Akademie věd ČR členem. Estonský výrobce prefabrikovaných stavebních dílů, určených pro výstavbu rodinných domů, A. U. Voolikuvabrik, potřeboval vyřešit, jak rychle a kvalitně lepit polystyrénové desky k dřevovláknitými deskám. Stávající řešení nebylo uspokojivé, firma používala technologii lepení, která byla časově náročná, kdy plné pevnosti spoje bylo dosaženo až po 24 hodinách. To mělo samozřejmě negativní dopad na produktivitu a množství realizovaných zakázek. Proto se firma rozhodla využít k nalezení vhodného technického řešení dřívější mezinárodní sít IRC, předchůdce stávající EEN, jejímž prostřednictvím bylo možno vyhledat potenciálního partnera nabízející příhodnou technologii. Jedním z našich klientů byla společnost Lear, a. s., která se zabývá vývojem a výrobou speciálních lepidel pro různá odvětví. Společnost měla bohaté zkušenosti i v oblasti stavebnictví, takže je poptávka estonské firmy ihned zaujala a v krátké době nabídla několik řešení. Jedno z řešení ohodnotila estonská firma jako velice progresivní. Český výrobce zaslal vzorek lepidla k testování, které dopadlo úspěšně. Estonská firma se rozhodla nabídnuté řešení využít. Na technologické burze „Contact: Business Meetings 2008 v průběhu veletrhu „Z“ 2008 v Lipsku propagovala společnost KOMA – Ložiska, s.r.o., svůj unikátní plně automatizovaný parkovací systém. Díky němu řidič automobilu pouze najede do parkovacího domu na nosnou plošinu a o zbytek se postará automatický systém sám. Vyzdvihne a zaparkuje automobil na volné místo v patře parkovacího domu. Při vyžádání automobilu zpět vloží řidič do čtecího zařízení svůj jedinečný elektronický klíč a automatický systém vyparkuje příslušný automobil. Výhodami systému proti konkurenci jsou pouze dva pohyby při manipulaci s automobilem (zdvižení automobilu do patra a posun automobilu vodorovně na volné místo v patře) a krátký čas potřebný pro vyparkování automobilu z parkovacího domu. Tyto automatizované parkovací domy navíc zabírají jen malou zastavěnou plochu a přitom jsou schopny pojmout od 126 až po více než 300 automobilů – v závislosti na počtu pater a prstenců na každém patře parkovacího domu. Na technologické burze toto řešení zaujalo polskou firmu Plazmatronika NT Sp. z o. o. Čeští i polští účastníci se pak dohodli na společné smlouvě o prodeji licence a technické spolupráci. Licenční smlouva umožňuje polskému partnerovi využít technologii v regionu jihozápadního Polska a postavit první automatický parkovací dům s českou technologií v Polsku. Oba uvedené transfery technologií si jsou podobné jedním rysem. Všichni aktéři měli naprosto jasnou představu o požadavcích své protistrany, dokázali jednat rychle, efektivně a se znalostí věci. To je podle specialistky skupiny Transferu technologií Technologického centra Akademie věd ČR, Ing. Radky Hávové, nutný předpoklad úspěchu. „Až 60 procent firem vstupuje do jednání o transferu technologií s mlhavou představou o tom, jak by měla získaná technologie pracovat a jakou kvalitu produkovat,“ říká Hávová. Těžko jim pak Technologické centrum AV může radit například v oblasti licenčních smluv, protože taková firma nedokáže definovat, v jakém případě by pro ni poptávaná technologie nefungovala správně. Další nebezpečí neúspěchu transferu vidí Hávová v možné rozdílné komunikační kultuře účastníků, kdy jeden odpovídá v elektronické komunikaci za dlouhou dobu, což může protistranu nadobro odradit. Posledním, ale o nic méně důležitým kritickým faktorem je představa o ceně poptávaných technologií. Čeští klienti mají tendenci technologie podceňovat. „Je třeba mít připravenou finanční rezervu, která případně pokryje nečekané náklady, například na právní služby,“ uzavírá Radka Hávová s tím, že k finanční rezervě je nutno připočítat i rezervu časovou. Na závěr bychom chtěli připomenout, že velký přínos transferu technologií spočívá i ve zviditelnění vědy. Vyniká tak její role klíčového elementu prosperity a rozvoje společnosti. Mohli bychom říct, že s každým realizovaným transferem se věda opět stává jedním ze základních pilířů zvyšování životní úrovně všech občanů.
Vladimír Iliev (ilit@tc.cz)1
1 Zpracoval V. Iliev s použitím textů J. Janošece, J. Lorence a E. Beniakové – skupina Transfer Technologií Technologického centra Akademie věd ČR.
In ITlib. Informačné technológie
a knižnice [online], 2010, č. 01 [cit. 2010-03-22]. |