Virtureálný Open Access 2.0

“OA journals and repositories proliferated faster in 2008 than in any previous year. In 2008 the Directory of Open Access Journals grew by 812 peer-reviewed OA journals, or 27%. Last year it grew by 486 journals or 19%. In 2007, it added 1.4 titles per day, but in 2008 the rate jumped to 2.2 titles per day. It now lists
a total of 3,812 peer-reviewed OA journals.” ¹ (SUBER 2009)

Výrazný nárůst počtu časopisů a titulů popsaný výše – a na základě dostupných statistických dat potvrzený i z jiných zdrojů (viz. např. MORRISON 2008) – je celosvětovým trendem. Zejména v USA a EU lze nalézt nové a nové iniciativy, které podporují OA projekty, a to v rovině podpory skrze schválené politiky nebo přímými finančními pobídkami (SUBER 2009).

Nicméně, samotné zvýšení počtu OA iniciativ a projektů nemusí být ve svém dlouhodobém důsledku změnou pozitivní. V této souvislosti je nutné prozkoumat zejména dvě následující otázky: (1) jak tento nárůst co do počtu titulů ovlivní schopnost uživatelů vyznat se a orientovat v OA projektech a jejich poskytovatelích, a (2) zda mají OA projekty realistický “business plan”, tj. zda jsou po finanční stránce dlouhodobě udržitelné, efektivní a zda mohou být nezávislé (vice viz. např. ESPOSITO 2008). Budování jakékoli další OA platformy bez znalosti odpovědí na tyto základní otázky může ovlivnit nejen výstupy projektu samotného, ale dopady iniciativy OA jako celku.

Open access byl vyhlášen v rámci tzv. “Budapest Open Access Initiative” v roce 2002 (Budapest 2002), a to v přímé vazbě na recenzní řízení.

Přímo v textu této Iniciativy se uvádí, že ačkoli recenzní řízení stojí peníze, tyto náklady jsou díky existence Internetu mnohem nižší, než byly kdy dříve; nižší ale neznamená nulové a je zřejmé, že tyto náklady je třeba nějak uhradit.

“Because price is a barrier to access, these new journals will not charge subscription or access fees, and will turn to other methods for covering their expenses. There are many alternative sources of funds for this purpose, including the foundations and governments that fund research, the universities and laboratories that employ researchers, … friends of the cause of open access, profits from the sale of add-ons to the basic texts, funds freed up by the demise or cancellation of journals charging traditional subscription or access fees, or even contributions from the researchers themselves. There is no need to favor one of these solutions over the others for all disciplines or nations, and no need to stop looking for other, creative alternatives.” ² (Budapest 2002)

V iniciativě, která následovala (“the Bethesda Statement on the Open Access Publishing”), je zřejmý důraz na ještě jeden aspect, a to na zajištění dlouhodobé dostupnosti:

“...deposited … in at least one online repository that is supported by an academic institution, scholarly society, government agency, or other well-established organization that seeks to enable open access, unrestricted distribution, interoperability, and long-term archiving.” ³ (Bethesda 2003)

Nicméně, v “Berlin Declaration on the Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities” (2003), již není recenzní řízení explicitně uvedeno – můžeme jen číst, že:

“We define open access as a comprehensive source of human knowledge and cultural heritage that has been approved by the scientific community.” ⁴ (Berlin 2003)

Z výše uvedeného vyplývá, že sama idea OA v sobě nese několik paradoxů, několik ”schizofreních” požadavků. Na jedné straně jde o převzetí globální odpovědnosti za volnou, tj. bezplatnou, a celosvětovou dostupnost zdrojů ve jménu ”veřejného blaha”, na straně druhé by nositelé nákladů s těmito aktivitami spojenými měli být – v ideálním případě – ”důvěryhodné instituce”, jak vyplývá z Berlínské deklarace. Dalším problémem je pak obsah OA zdrojů vzhledem k původnímu zaměření pouze na recenzovaný obsah a jeho náklady a následné snaze rozšířit ho na vše, co ”je vědecké”, resp. vědeckou komunitou akceptované nebo dokonce ”povolené”. Tato témata budou dále podrobněji zkoumána.

Chceme-li dále mluvit o “open access 2.0”, je nutné – stejně jako tomu je u “web 2.0” – jasně popsat, co je tímto pojmem myšleno.

S rozvojem Internetu a služeb, které nabízí – tj. s ohledem na změny, které se udály s příchodem ”world wide web” (www) a dále s tím, jak byly nové technologické možnosti stále více orientovány na potřeby uživatele (”user-centered”) a stávaly se interaktivnějšími – se velmi výrazně změnila zejména role uživatele. Uživatele již nelze vnímat jako pasivního konzumenta obsahu, který se podřizuje diktátu dané služby či aplikace – stává se stále více neanonymním zákazníkem až fanouškem, jehož názor a uživatelské chování má, resp. může mít, vliv na fungování služby jako takové. Když nic jiného, tak tento aspekt dohromady s hromadným finančním krachem tzv. “dot-com” firem zaměřujících se na Internetové služby (“dot-com bubble burst”) lze označit za počátek éry “web 2.0” (O’Reilly 2005). A označení “2.0” v oblasti open access lze použít obdobných způsobem.⁵

Následující mechanismy “2.0” zapadají mezi výše zmíněné “kreativní možnosti”, jak na ně upozorňuje Budapešťská iniciativa, tj. jde o možné cesty k vyrovnanému rozpočtu (a nejen k němu):

1. rozšířit vědeckou komunitu a/nebo redefinovat mechanismy, pomocí kterých je určováno, co “je vědecké”, a to s cílem umožnit širší zapojení;
2. posílit vliv komunitních mechanismů v rámci jednotlivých repozitářů, obohatit je o aspekty známé z online aplikací sociálních sítí;
3. na technologické úrovni podporovat řešení na bázi “open-source” s cílem minimalizovat náklady na vývoj a údržbu softwarových platforem.

Rozšířit vědeckou komunitu může být vnímáno jako radikální návrh. Nicméně, s ohledem na rostoucí počet OA periodik, je zřejmé, že přesně toto se děje. Čím více je na Internetu pro veřejnost zdarma dostupných OA zdrojů, tím více uživatel je najde “neúmyslně”, tj. např. jako výsledek vyhledávání triviálního dotazu. Na straně druhé, blogosféra je schopna velmi rychle absorbovat a mnohem rychleji než jakékoli OA mechanismy dále replikací rozšířit jakýkoli obsah, přičemž právě blogy mohou velmi silně ovlivnit širokou veřejnost (včetně členů vědecké komunity) a dále např. motivovat lidi více se zajímat o vědu, její komunitu a aktivity. Reakce na jakýkoli obsah zveřejněný skrze OA repozitář či periodikum je tedy potenciálně jen krůček od “bleskové” popularizace směrem k veřejnosti skrze blogosféru.

A zde se otevírá další důležité téma: proč vědci – a nejen oni – publikují. Můžeme se po právu domnívat, že jde buď o (1) publikování za účelem podnícení diskuze a sdílení znalostí a/nebo o (2) publikování za účelem sebeprezentace a zvýšení vlastní prestiže. Tyto aspekty nejdou v zásadě proti sobě, např. použitím scientometrických metod lze měřit “prestiž”, nicméně stejně tak je zřejmé, že jakýkoli jednou nastavený systém lze snadno nabourat a využít ve svůj prospěch a tím ho destabilizovat. I proto jsou úmysly jednotlivců klíčovým elementem při předvídání, resp. snaze předvídat potenciál jakékoli komunity.

V modelu ulity (“nautilus model”) od J. Esposita, který se snaží poukázat na problémy úspěchu v komunikaci mezi vědci, je jasně poukazováno např. na skutečnost, že vysoká míra specializace v konkrétní vědní oblasti může vést až k nemožnosti pochopit, ocenit a docenit výsledky takového bádání, a to jednoduše proto, že komplexnost (vy)řešeného problému či zadání je zřejmá jen velmi omezenému okruhu vědců (viz níže ilustrace dle ESPOSITO 2008).

Přes možné výhrady k reálnosti zapojení šíršího portfolia osob, resp. jejich názorů, do života vědecké komunity, je nesporně důležité uvědomit si následující cyklické vlivy na vědeckou komunitu jako takovou: čím jednodušší je začít vydávat nové periodikum (např. díky větší dostupnosti Internetu, nízkým cenám webhostingu a domén a dostupnosti open-source nástrojů pro jejich správu), tím více periodik bude vydáváno – dále lze předpokládat, že se budou objevovat stále specializovanější periodika a že se bude lišit kvalita publikovaných příspěvků; čím více možností publikovat budou vědci mít, tím více budou publikovat; čím více budou citovány příspěvky z OA repozitářů a OA periodik (např. díky tomu, že jsou v nich příspěvky dostupné volně a kdykoli), tím více vědců bude mít zájem v nich publikovat; to samozřejmě znamená, že čím “odolnější” a nepřizpůsobivější budou tradiční tištěná periodika a jejich procesy – a čím více budou podporovány různé OA iniciativy – tím více vědců dá přednost publikování v OA módu. Na základě těchto předpokladů lze očekávat, že jakmile bude dosaženo kritického množství, počet OA projektů začne růst exponenciálně; s ohledem na známé statistiky uvedené v úvodu článku (a další) se nicméně zdá, že kritické množství již bylo překročeno a tento trend nastartován.

Jestliže tedy dochází k větší prostupnosti “vědecké komunity” a “veřejnosti”, a to jak v pozitivním tak v negativním slova smyslu, a vzhledem k faktu, že počet OA projektů začíná exponenciálně narůstat, je jistě na místě klást si otázku po kvalitě. V tomto konkrétním případě, bavíme-li se o “open access 2.0”, nemůže znamenat posílení komunity pouhé vylepšení funkcí a služeb repozitářů, tj. omezení se na poskytování hi-tech “virtuálních úložišť”. Smyslem by mělo být co nejlepší propojení digitálních objektů a propojení uživatel – autorů i členářů – do jediné transparentní virtuální znalostní sítě.

Možným řešením je využití existujících “sociálních sítí” ⁶ – cílem je umožnit a maximálně usnadnit interakce v rámci sítě, a to na základě vědeckého zájmu, osobního profilu a konkrétních aktivit uživatele. Osobní informace a interakce přitom mají svou nezastupitelnou roli, a to zejména díky své nahodilosti a nepředvídatelnosti – jakmile jsou zaznamenávány a sdíleny, jedinečné zkušenosti a znalosti dané osoby se stávají potenciálním pojítkem a cílem zkoumání ostatních členů komunity a mohou se následně stát důvodem ke vzniku komunity “uvnitř a přeci mimo” vědeckou komunitu; na příkladu: díky informaci o “zálibách” v osobním profilu se může vytvořit (sub)komunita nadšených motorkářů, která propojuje komunitu psychologů a matematiků a která během svých vyjížděk diskutuje o filozofii.

Jako příklad z komerční sféry lze uvést Amazon, kde lze mimojiné najít tipy “kdo koupil tento produkt, zakoupil i produkt X”, komentáře a recenze uživatelů apod. Na webu sociální sítě LinkedIn lze jednoduše sdílet kontakty, soubory, prezentace a další digitální obsah. Co se týče sociální sítě Facebook, její pravděpodobně nejsilnější stránkou je možnost naprogramovat vlastní aplikaci a umožnit její používání kterémukoli uživateli této sítě, a to přímo skrze rozhraní Facebooku.

Může se zdát, že posílení komunity okolo některého OA repozitáře nebo periodika nepřináší žádný přímý peněžní zisk, nicméně opak může být pravdou. Dobře zmapovaná a aktivní komunita uživatelů s jasně definovanými zájmy je ideální pro nastavení kontextové reklamy, tj. např. skrze reklamy na www stránkách daného OA projektu lze získat pravidelný příjem. Aktivní komunita zároveň pravidelně obměňuje obsah webových stránek díky přidávání komentářů, popř. dalšího obsahu, což stránky dělá zajímavějšími nejen pro návštěvníky, ale též pro vyhledavače v rámci strategie SEO (optimalizace pro vyhledavače =“search engine optimalization”).

Nejvýraznější a zároveň často nejjednoduší způsob jak snížit náklady na OA projekt je využití softwarových řešení na bázi (IT) komunitou řízeného open-source. V současné době jsou tyto možnosti známé a často i propagované. Ale nejen zdroje v oblasti ICT mohou být sdíleny. Výše popsaný komunitní přístup směřující k větší efektivitě, ditribuovaným řešením a kolaboraci lze využít mnohem šířeji.

Například: drahé recenzní řízení lze nahradit možností evaluace daného příspěvku jednotlivými členy komunity pomocí nastavení “známky” a komentáře. Takováto zpětná vazba může při správné implementaci přinést obdobné výsledky jako recenze; ba co více, díky adresnému, transparentnímu propojení komentáře s osobou a jejím profilem lze odhalit důvody, které vedly danou osobu k hodnocení, např. odhalí skutečnost, že nízká známka od jedné z osob je pravděpodobně dána tím, že daná osoba bádá či pracuje v jiném oboru, pokud se máme vrátit k modelu ulity uvedenému výše.

“Open access 2.0” lze chápat jako přístup zaměřený na pozornost uživatele, a to proto, že uživatel je nucen a tlačen síťovým prostředím k neustálé participaci. Všechny reakce a aktivity uživatelů v systému jsou dále zveřejňovány a dostupné v rámci sítě, a to se zdánlivě náhodně, což podporuje inovace a nahodilost. Všechny aktivity a uvedené mechanismy nicméně cíleně podporují kolaboraci a optimalizaci procesů a využívání zdrojů.

Dědictví OA jako drahého a institucionalizovaného mechanismu lze nahradit cíleným zapojením sociálních sítí v jejich zcela původní podobě jako sítí osobností propojených různými druhy (nejen) sociálních vazeb, zkušeností a vědeckých zájmů. Integrální součástí tohoto procesu je též nutnost přijmout osobní odpovědnost za podporu globální iniciativy OA, a to např. tím, že investujeme, věnujeme náš vlastní čas, a tím snížíme náklady na daný OA projekt.

Poznámky:

Berlin Declaration on Open Access to Knowledge in the Sciences and Humanities. 2003. URL: http://oa.mpg.de/openaccess-berlin/berlindeclaration.html  

Bethesda Statement on Open Access Publishing. 2003. URL: http://www.earlham.edu/~peters/fos/bethesda.htm  

BJÖRK, Bo-Christer and HEDLUND, Turid. Two Scenarios for How Scholarly Publishers Could Change Their Business Model to Open Access. Journal of Electronic Publishing. 2009. vol. 12, no. 1. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0012.102  

Budapest Open Access Initiative. 2002. URL: http://www.soros.org/openaccess/read.shtml  

ESPOSITO, Joseph J. Open Access 2.0: Access to Scholarly Publications Moves to a New Phase. Journal of Electronic Publishing. 2008, vol. 11, no. 2.
URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0011.203  

HARLEY, D., EARL-NOVELL, S., ARTER,J., LAWRENCE,S. and KING, C.J. The Influence of Academic Values on Scholarly Publication and Communication Practices. Journal of Electronic Publishing. 2007, vol. 10, no. 2. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0010.204  

MORRISON, Heather. Dramatic Growth of Open Access: Open Data Edition. 2008, Dec. 31.
URL: http://spreadsheets.google.com/ccc?key=pqCs8wrw32HHNKIMXUTgbSA&hl=en  

MURKHERJEE, Bhaskar. Evaluating E-Contents Beyond Impact Factor - A Pilot Study Selected Open Access Journals. In Library And Information Science. Journal of Electronic Publishing. 2007. vol. 10, no. 2. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0010.208  

O’REILLY, Tim. What Is Web 2.0 : Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software. 2005.
URL: http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html

SUBER, Petr. Open Access. In 2008. Journal of Electronic Publishing. 2009, vol. 12, no. 1. URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0012.104

SWAN, Alma Open Access and the progress of science. American Scientist. 2007, 95 (3). URL: http://eprints.ecs.soton.ac.uk/13860/1/American_Scientist_article.pdf  

WATERS, Donald. Open Access Publishing and the Emerging Infrastructure for 21st-Century Scholarship. Journal of Electronic Publishing. 2008, vol. 11, no. 1.
URL: http://dx.doi.org/10.3998/3336451.0011.106

Poznámka redakcie:
Tento príspevok odznel na 16. ročníku medzinárodného seminára CASLIN 2009 a redakcia ho zverejňuje s dovolením autora.

In ITlib. Informačné technológie a knižnice [online], 2009, č. 03 [cit. 2009-10-02].
Dostupné na internete <http://www.cvtisr.sk/itlib/itlib093/stogr.htm>. ISSN 1336-0779.

ITlib. Informačné technológie a knižnice