Web 2.0, Knihovna 2.0, Knihovníci 2.0, Web 3.0 a jak dál? Eva Marvanová
Cílem všech knihoven je poskytování co nejlepších služeb svým uživatelům. L2 nám může pomoci dosáhnout tohoto hlavního cíle pomocí rychle jdoucích změn. Jde o něco více, než pouhé přijetí technologií Web 2.0. Jedná se o metody neustálých změn, přehodnocení služeb knihoven a vyslyšení potřeb uživatelů. Spojené služby za účasti všech a změny jsou srdcem L 2 a technologie jsou pouhým prostředkem, který nám k tomu pomůže. L2 se týká všech typů knihoven, veřejných, vysokoškolských, školních, odborných. Web 2.0 Poprvé se tento výraz objevil v roce 2004, když Tim O’Reilly a zástupci MediaLive International jednali o názvu konference a použili termín Web 2.0. Tento termín nelze nijak přesně definovat, jedná se o novou generaci internetových služeb, které kladou důraz na přímou spolupráci a sdílení obsahu uživateli. Web 2.0 znamená druhou generaci služeb WWW, která umožňuje lidem spolupracovat a sdílet informace online. Jedná se především o blogy, wikis, stránky umožňující sdílení médií (např. Flickr, YouTube). Jednou ze základních myšlenek Web 2.0 je důležitost komunikace. Příchod nástrojů jako jsou blogy, wikis a další sociální softwarové aplikace umožňují zákazníkům a společnostem být interaktivní. Seznam nástrojů Web 2.0 je obsáhlý a nové se objevují téměř denně. O šíři programů a aplikací se můžeme přesvědčit na blogu TechCrunch http://www.techcrunch.com.
Uživatelé 2.0 Koncepce 2.0 není pouze o vyhledávání. Jedním z posledních bodů O’Reillyho charakteristiky webu 2.0 je, že uživatelé se rovněž spolupodílejí a přidávají vlastní obsah a hodnotu. Uživatelé si zvykli na tvorbu obsahu na webu, ať už jde o psaní recenzí na knihy např. do online webových knihkupectví nebo o vytváření vlastní identity např. v My Space, Facebook. První dekáda tohoto tisíciletí bude pravděpodobně známá jako nárůst sofistikovaných elektronických společenských aktivit. Uživatelé si rovněž zvykli posílat komentáře do různých blogů, komentovat, vytvářet hesla ve Wikipedii. Návštěvníci internetových služeb rovněž očekávají, že si na internetu vyhledají komunitu podle svých zájmů, očekávají interaktivní informační zdroje, ne pouze pasivní přijímání informací. Všechny tyto změny v chování uživatelů webových stránek se zákonitě odráží i v knihovnictví. Knihovní katalogy jsou profesionálně a podle pravidel zpracovány a myšlenka, že by uživatelé mohli volně upravovat katalog, je pro většinu knihovníků nemyslitelná. Uvedu dva příklady otevřených katalogů pro uživatele. OCLC umožňuje vstup uživatelům a dovoluje přidávat recenze do OpenWorldCat1 http://www.oclc.org/worldcat/open/default.htm (Obr. 2) přičemž platforma katalogu a katalogizace zůstává stejná a recenze neovlivňují vyhledávání. Je umožněno rovněž sdílení (označit bookmark např. v del.icio.us, Digg ad.).
Uživatelé jsou rovněž spokojeni se sdílením svých informačních zdrojů a jejich slučování s dalšími uživateli. Jedná se o tzv. „social bookmarking“, což je metoda, která umožňuje uživatelům internetu ukládat, organizovat, vyhledávat a spravovat bookmarky-záložky webových stránek na internetu. Umožňují to např. stránky del.icio.us, Digg ad. Druhým příkladem knihovny s otevřeným katalogem je Ann Arbor District Library www.aadl.org
(Obr. 3). Na webových stránkách knihovny nalezneme kromě tematických blogů v katalogu možnost vpisovat poznámky a komentáře na virtuální katalogizační lístky. Library 2.0 V srpnu 2005 začal Michael Casey přemýšlet o využití Web 2.0 pro knihovny, stejně jako mnoho dalších knihovníků na celém světě. Michael Casey je autorem označení těchto snah jako Library 2.0 (na blogu http://www.librarycrunch.com). Později se diskuse začaly objevovat na konferencích a dalších blozích. Tento termín dosud nemá jednoznačnou definici. Definic je velké množství, ale všechny obsahují následující:
Základem Library 2.0 jsou změny soustředěné na uživatele. Je to model knihovních služeb, které podporují neustálé a cílevědomé změny, které jsou přitažlivými pro účast uživatelů. Definice Sarah Houghton: „Library 2.0 jednoduše znamená učinit prostor vaší knihovny (virtuální a reálný) více interaktivní, spolupracující a vycházející vstříc potřebám uživatelů. Příkladem mohou být blogy, spolupráce na stránkách obrázků, fotografií. Základem služeb je včlenit uživatelé do knihovny a udělat knihovnu odpovídající jejich potřebám v každodenním životě a učinit z knihovny cíl cesty a ne dodatečnou možnost.“ Knihovny by měly reflektovat sociální síť a částečně tomu přizpůsobit své služby. Měly by jít za uživateli, to znamená přidat se a připojit všude tam, kde jsou uživatelé a reflektovat jejich požadavky. Hlavní otázkou je, jak může Web 2.0 změnit knihovny k lepšímu? Jde o něco více, než pouhé přijetí technologií Web 2.0. Jedná se o metody neustálých změn, přehodnocení služeb knihoven a vyslyšení potřeb uživatelů. Spojené služby za účasti všech a změny jsou srdcem L2 a technologie jsou pouhým prostředkem, který nám k tomu pomůže. L2 se týká všech typů knihoven, veřejných, vysokoškolských, školních, odborných. Neexistuje jeden typ modelu, který by byl použitelný pro všechny typy knihoven. Cílem všech knihoven je poskytování co nejlepších služeb svým uživatelům. L2 nám může pomoci dosáhnout tohoto hlavního cíle pomocí rychle jdoucích změn. Library 2.0 vytváří prostor knihovny (virtuální a reálný) více interaktivní, spolupracující a vycházející vstříc potřebám uživatelů. Klíčové koncepty:
Služby knihoven by měly být cílem potřeb uživatelů a měly by být přístupné prostřednictvím široké škály internetových služeb jako jsou např. portály, virtuální vzdělávací prostředí, e-komerční systémy. Principy Web 2.0 jsou a budou vysvětlovány a implementovány různými lidmi, v rozdílných knihovnách a odlišnými způsoby. Použitelnost, součinnost, flexibilita knihovních systému je klíčová. Knihovna by měla být uživatelům více otevřená a umožnit jim např. psaní recenzí knih, „tagování“, knihovny by měly vyslyšet uživatele např. prostřednictvím blogů, knihovna by měla být více transparentní. Výsledkem by měly být systémové změny, webové změny a změny názorů knihovníků na služby knihoven. V období knihoven ohraničených zdmi uživatelé měli omezený přístup k nabízeným službám. Nyní jsou knihovny bez zdí a prostřednictvím sítě nabízejí širokou škálu různých informačních zdrojů a ne pouze katalog. Jedná se např. o články z časopisů, fulltextové zdroje, digitální sbírky, životopisné dokumenty. Sbírky by měly být přístupny nejen v knihovně a pro uživatelé knihoven, ale rovněž volně principem open access. Web 2.0 & knihovny: příklady ze zahraničí Co je klíčové pro aplikaci sociálního softwaru na webové stránky knihoven: Otevřenost = ochota a dobrá vůle ve sdílení informací a obsahu, tj. transparentnost, plány knihovny jsou diskutovány a je vítána účast uživatelů. Knihovny mohou využívat blogy k diskusím. Snadné užívání systémů knihoven= knihovny zpřístupňují intuitivní a snadno ovladatelné systémy, k okamžitému informování používají tzv. IM (instant messaging). Inovace = znamená přemýšlení o nových systémech a prosazování nových způsobů a možností v poskytování služeb. Knihovny mohou pro uživatele zpřístupnit např. předmětové wikis, ve kterých uživatelé mohou navrhovat, doporučovat zdroje, klást otázky. Společenská interakce = lidé mohou diskutovat, psát komentáře do blogů, knihovna by měla dát možnost uživatelům diskutovat o plánech a programech knihovny. Vytváření obsahu = nové informace jsou vytvářeny cestou spolupráce. Příklad: knihovna zpřístupní pro teenagery poradní podcast, který se věnuje oblasti jejich oblíbených počítačových her. Sdílení = obsah je volně dostupný např. prostřednictvím RSS kanálů. Decentralizace = obsah je opětovně využit např. pomocí systémů mash up. Účast = znamená pozvání všech uživatelů a zaměstnanců na vytváření vizí o budoucnosti knihovny, zpřístupnění wikis pro strategické plánování. Zodpovědnost, důvěra, spolehlivost = mezi knihovnou a zaměstnanci a mezi knihovnou a uživateli je důležitá pro účast a spolupráci, knihovníci dávají k dispozici údaje, statistiky, data o své činnosti. Další generace knihovníků (Librarian 2.0) Knihovník 2.0 je guru informační epochy. O co by měl bojovat, o co se snažit:
Je zřejmé, že jsme se nyní začali připravovat na to stát se knihovníky 2.0. Máme schopnosti, porozumění a znalosti a měli bychom garantovat budoucnost nové, moderní, dynamické profese – Knihovníka 2.0.2 Příklady ze zahraničí Využití technologie Instant Messaging (IM) v knihovně Suny Stonybrook Library http://www.hsclib.sunysb.edu/
Wikis & Knihovny Library Success: A Best Practices Wiki
LibraryThing (Obr. 6) http://cz.librarything.com/ Library Thing: http://www.librarything.com dává uživatelům pomůcky k vytváření jejich vlastního katalogu domácích sbírek knih, CD, DVD. Když je položka uživatelů katalogizována, může se sdílet s dalšími uživateli. Library Thing nabízí rovněž možnost vyměňovat seznamy literatury a doporučení k četbě knih.
Statistika (28.1.2008) Počet členů 349,059 Open URL browser jako např. Zotero, který spolupracuje s mnoha knihovními katalogy http://www.zotero.org/videos/tour/zotero_tour.htm umožňuje uživatelům vytvářet personální bibliografii, citovat, a sdílet informační zdroje podobně jako RefWorks RefWorks http://www.refworks.com jsou WWW nástrojem pro správu bibliografických údajů, integrují a importují reference ze všech datových zdrojů – časopisů, knih, OPACu, WWW serverů a dalších nástrojů, několika stovek online databází, umožňují vytvářet a spravovat osobní bibliografickou databázi, formátují bibliografie do řady profesionálních stylů – na jedno kliknutí a umožňují sdílení informací prostřednictvím WWW. Značka Library 2.0 znamená budoucnost V roce 2005 OCLC – Online Computer Library Center - vydalo zprávu Perceptions of Libraries and Information Resources – http://www.oclc.org/reports/2005perceptions.htm (Obr. 7).
Knihovny jsou v současnosti velmi vzdáleny od prvního místa, kde uživatelé vyhledávají informace. Knihovny si musejí nalézat cesty k uživatelům a ne čekat až uživatelé najdou cestu do knihovny. Chceme poskytovat kvalitní a vyhledávané služby. Otázkou je, jakým způsobem. Cesta ke Knihovně 2.0 Každá knihovna si musí najít vlastní cestu. Jak bude fungovat model L2, záleží na společenství, složení uživatelů a organizační struktuře knihoven. Protože model služeb L2 může mít rozličnou podobu pro každou knihovnu, je důležité vědět, kde je vaše knihovna nyní, jak kvalitní služby poskytujete uživatelům a co vaši uživatelé potřebují a žádají. Všechny tyto informace musíte získat ještě předtím, než se pokusíte uplatnit model služeb L2. Jedná se o poměrně náročný proces.
Poslední dvě desetiletí přinesly do knihoven mnoho technologií, jsou to online katalogy, počítače s připojením k internetu, samoobslužné systémy. V dřívějším období se mohlo jednat o luxusní služby, nyní, kdy se rozšiřuje počet uživatelů, kteří mají připojení k internetu doma, se situace změnila. Bohužel nemůžeme vždy nabízet služby, které naši uživatelé chtějí. Může nám v tom bránit výše našeho rozpočtu a různé byrokratické obstrukce. Můžeme si položit otázku, zda finančně náročné služby, které poskytujeme, jsou dostatečně využívány, můžeme je ukončit a mapovat potřebné služby a pokud se přesvědčíme, že se jedná o žádané služby, můžeme jít do boje za jejich realizaci a to je jedna z věcí, kterou knihovny umí a dělají dobře. Které služby dělají knihovnu Knihovnou 2.0? Není jednoduché definovat, které služby knihovnu učiní Library 2.0. Je potřebné, aby struktura služeb obsahovala:
Závěr Než se rozhodnete, jak se vaše knihovna stane nebo přiblíží ke Knihovně 2.0, udělejte si obrázek současného stavu. Jak úspěšná je knihovna nebo její jednotlivá oddělení? Jak je navštěvovaná, jaká je fluktuace zaměstnanců, jaká je úroveň vašich webových stránek, jak mnoho databází nabízíte, jaké máte sbírky, budovu, odezvu uživatelů, jaký má knihovna dopad. Zakrývání negativních problémů vám bude bránit realisticky vyhodnotit vaši knihovnu. Bez tohoto hodnocení současného stavu a analýzy se knihovna nepohne dopředu. Když víte, které oblasti je třeba vylepšit, udělejte si seznam a zaměřte se zpočátku pouze na některé, začněte postupně a slaďte je se strategickými plány. Které volně dostupné technologie L2 vám pomohou provést změny a vylepšení služeb? Není dobré se fixovat jen na několik, velmi důležité je diskutovat o změnách uvnitř i vně knihovny. Pamatujte si, že úmysl snažit se o „neustálé“ změny a pravidelně je vyhodnocovat vás učiní úspěšnější pro uživatele i zaměstnance. Knihovnou 2.0 se nestanete během jedné noci, znamená to poměrně tvrdou práci všech zaměstnanců. Knihovna 2.0 je o změnách, o zavádění změn ve vaší organizaci. Je o modernizaci a nabízení nových služeb pro společnost, ve které vaše knihovna působí. Library 2.0 je i politická, souvisí s financováním, podporou společnosti, podporou politiků a sponzorovanými iniciativami. Cílem je získat více uživatelů a poskytovat jim lepší služby. Otázky o budoucnosti
Jaké principy by měla knihovna akceptovat?
Jak dál? Web 3.0, Library 3.0? Web 2.0 = znamená vývoj směrem k uživateli (komunitní servery, systémy pro sdílení, blogy, folksonomie …). Web 3.0 = vývoj směrem ke strojům (klíčová slova: sémantický web, mikroformáty, nárůst využívání videa a 3D technologií). Podle Nova Spivacka a jeho časové osy by Web 3.0 éra měla nastat kolem roku 2010. Pravděpodobně nejčastěji skloňovaným termínem spojovaným s Web 3.0 je tzv. sémantický web (Obr. 8). S myšlenkou sémantického webu, jako dalšího článku vývoje na poli internetu, přišel jako první Tim Berners-Lee. Sémantické stránky by měly být snadno čitelné nejen lidským okem, ale i strojově. Toho lze dosáhnout využitím tzv. mikroformátů3, jejichž duchovním otcem je Tantek Çelik.
Srovnání Web 1.0 vs Web 2.0 vs Web 3.0 Web 1.0 – čtení; 50 Kbit/s Slovník pojmů AJAX: Programové nadstavby pro zpracování dat, technologie, která umožňuje asynchronní přenos dat, aplikace nad obsahem databází a webů, webová rozhraní (API) pro přístup nadstavbových aplikací třetích stran. Bookmark: uživatelem definovaná oblíbená položka na Internetu Blogosphere: online svět weblogu Folksonomy: označování sady klíčových slov nebo tagů přiřazených uživateli, kteří taggují online obsah. Klasifikaci pomocí klíčových slov provádí každý uživatel na základě svého vlastního rozhodnutí, nejedná se o systém odborný, profesionální. del.icio.us: Del.icio.us je prezentováno jako úschovna odkazů. Po přihlášení si založíte svůj účet, kam si umístíte své oblíbené odkazy, které zařadíte do nějaké skupiny – přiřadíte tag – slovní popis. Ty odkazy, které si uloží nejvíc uživatelů, jsou pak na prvním místě popularity, a v seznamu tagů, který je organizován jako tzv “tag cloud“ (mrak), jsou největším písmem. Viz: tagy na del.icio.us Instant messaging (IM) je označení, které se v angličtině vžilo pro rychlý způsob komunikace pomocí textových zpráv, posílaných mezi uživateli. Long Tail: je termín zavedený šéfredaktorem časopisu Wired Chrisem Andersenem. Znamená hodně malých zdrojů. Spousta malých hráčů na trhu nebo malých zdrojů informací získá díky svému počtu převahu nad centralizovanými zdroji a nové technologie shromažďování informací umožní vyhledávat v celém spektru, nikoli jen v centrálních zdrojích. Mashup: webový aplikační program, který umožňuje kombinovat a propojovat data z více zdrojů, příkladem mohou být GoogleMaps. Podcasting: je metoda šíření informací vynalezená v roce 2004 Adamem Currym. Jde o zvukové nebo video záznamy, které autor umísťuje na internet v podobě souborů, na které odkazuje na webových stránkách. RSS: syndikace obsahu. Více in: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=11_InformaceRSS.htm. Technologie RSS umožňuje uživatelům internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj. Sociální síť: neboli Social Network, jsou skupiny uživatelů, kteří mají podobné zájmy. Síť vzniká opět na komunitních webech, nejjednodušší je asi na flickr.com, což je web, kam můžete nahrát své fotografie, a sdílet je s ostatními. Síť je určena pro knihovníky, zajímající se o L 2.0 a má
(28. 1. 2008) 2682 členů. Sociální vztahy: příslušnost ke skupinám, souvisí s tagováním. Software, který bude poskytovat tyto služby, bude tím lepší, čím více bude uživatelů – to platí hlavně pro sociální systémy a folksonomy. Tagy: označování obsahu uživateli, neboli folksonomy (jako protiklad k taxonomy – což je klasické třídění odborníky, např. v knihovnách). Weblog: (stažením anglického web log – zhruba: webový záznam[ník]) nebo zkráceně a neformálněji blog je webová aplikace obsahující periodické příspěvky na jedné webové stránce. Wiki systémy je druh internetových stránek, které dovolí uživatelům editovat a měnit obsah velmi rychle a snadno. Mnoho wikis dovolí kompletně neomezený přístup bez nutné registrace.
Použitá literatura MARVANOVÁ, Eva. Knihovna 2.0: model služeb [online].
2007, 17.9. 2007 [cit. 2008-01-22]. MARVANOVÁ, Eva. Knihovny současnosti 2007. Brno : Sdružení knihoven ČR, 2007. ISBN 978-80-86249-44-5. Knihovna 2.0: model služeb, s. 168-180. MARVANOVÁ, Eva. Nová generace sítě webových stránek
Web 2.0, Library 2.0 a jejich využití ve službách knihoven . In CASLIN 2007, Stupava
3.-7.6. 2007. s. 1-16. SEDLÁČKOVÁ, Beáta, MARVANOVÁ, Eva. Dokumentová komunikace : Studijní texty. Praha : Národní knihovna, 2007. 151 s. ISBN 978-80-7050-535-9. SKLENÁK, Vilém. Web 2.0 a knihovny aneb Library 2.0 [online]. 2007-05-17 [cit. 2008-01-28]. Dostupný z WWW: <http://www.akvs.cz/akp-2007/03-sklenak.pdf>. SKLENÁK, Vilém. Web 2.0 vs. sémantický web. In INFORUM 2007: 13. konference o profesionálních informačních zdrojích. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/pdf/2007/sklenak-vilem.pdf>. STEPHENS, Michael. Web 2.0 & libraries : best practices for social software. Chicago : ALA TechSource, 2006. 68 s. Library Technology Reports . 42; sv. 4. TĚŠÍK, Miroslav. Web 2.0, 3.0, 4.0... [online]. 2007, 1999–2008 [cit. 2008-01-28]. Dostupný z WWW: <http://www.symbio.cz/clanky/web-2-0-3-0-4-0.html>. ZBIEJCZUK, Adam. Web 2.0-charakteristika a služby [online]. 2007, 31. 5. 2007 [cit. 2008-01-28]. Dostupný z WWW: <http://www.zbiejczuk.com/adam/zbiejczuk_web20.pdf>.
1 Pohled do tabulky z poslední výroční zprávy OCLC http://www.oclc.org/news/publications/annualreports/2007.pdf
dokazuje, že čeština není v největším světovém souborném katalogu 2 2.0 bylo
součástí programu konference ALA (Američan Library Association) , 2007. 3 Mikroformáty
definují, jak do kódu stránky prostřednictvím HTML zapisovat informace – jako je
například adresa, kalendář událostí apod. Z webového prohlížeče se tak stává
nástroj,
In ITlib. Informačné technológie
a knižnice [online], 2008, č. 01 [cit. 2008-04-21]. |
